Berete stotisícový plat? V důchodu dostanete třetinu. Srovnání pro rok 2026 a co s tím může OSVČ dělat

Server e15.cz publikoval nové srovnání státních důchodů pro rok 2026, které jasně ukazuje jednu z nejdůležitějších pravd českého penzijního systému. Čím vyšší je vaše mzda, tím menší poměr z ní stát v důchodu vyplácí. Zatímco zaměstnanec s průměrnou mzdou 45 tisíc korun měsíčně obdrží důchod odpovídající zhruba 45 procentům jeho čistého příjmu, člověk s platem 100 tisíc korun se dostane sotva k 32 procentům. U extrémně vysokých příjmů to je ještě horší.

Pro OSVČ, které tvoří významnou část našeho čtenářského okruhu, je toto téma dvojnásobně citlivé. Živnostníci obvykle platí sociální pojištění z minimálního nebo mírně nadstandardního vyměřovacího základu, což znamená, že jejich budoucí důchod bude o desítky procent nižší než u zaměstnance s podobným čistým příjmem.

Proč český systém funguje takto

Český důchodový systém je založen na principu solidarity, ne na principu spořitelny. To znamená, že vyšší platy financují nižší důchody solidárně. Ministerstvo financí a Ministerstvo práce a sociálních věcí tento model dlouhodobě obhajují jako sociálně spravedlivější. Pro člověka s vysokým příjmem to ale prakticky znamená, že rozdíl mezi ním a průměrným pobíratelem důchodu se v penzi vyrovná téměř na nulu.

Konkrétní čísla podle podkladů ČSSZ pro rok 2026 vypadají takto. Průměrný důchod činí zhruba 22 tisíc korun měsíčně. Maximální dosažitelný důchod, kterého v praxi dosáhnou jen jednotky procent pojištěnců, se pohybuje kolem 34 tisíc korun. Rozdíl mezi průměrem a maximem je tedy jen dvanáct tisíc, přestože rozdíl v příjmech během aktivního života mohl být několikanásobný.

OSVČ v této rovnici stojí ještě hůř

Živnostníci, kteří platí sociální pojištění z minimálního vyměřovacího základu, si za celý svůj profesní život neuloží dost, aby dosáhli ani průměrného důchodu. Podle propočtů MFČR je typický důchod OSVČ o třicet až čtyřicet procent nižší než u zaměstnance se stejnými hrubými příjmy, protože OSVČ platí sociální pojištění z výrazně nižšího základu.

To má logiku i důsledek. Logika je, že OSVČ oproti zaměstnanci šetří průběžně na odvodech, které by v případě zaměstnaneckého poměru odváděla ve výši desítek tisíc měsíčně. Důsledkem je ale to, že bez vlastního spoření nebo investování hrozí OSVČ v důchodu skutečně nízký životní standard.

Co dělat, když jste OSVČ a chcete v důchodu žít slušně

Klíčem je pochopit, že státní důchod je pro OSVČ jen základ. Pokud chcete v důchodu žít alespoň na úrovni, jakou máte teď, potřebujete druhý a třetí pilíř, ať už se jim říká jakkoli.

První konkrétní krok je penzijní připojištění nebo doplňkové penzijní spoření. Stát na něj přispívá měsíčně až 340 korun a příspěvky do 24 tisíc korun ročně si můžete odečíst od daňového základu. Pro OSVČ je to způsob, jak jedním krokem snížit daňový základ a současně budovat vlastní důchodovou rezervu.

Druhý krok je investování do širokého indexového portfolia. Pravidelný měsíční investiční příkaz ve výši několika tisíc korun do světového akciového indexu za třicet let profesního života typicky přinese kapitál v řádech milionů korun, který lze v důchodu pomalu rozpouštět.

Třetí krok je zvýšení dobrovolných odvodů sociálního pojištění. OSVČ může platit vyšší vyměřovací základ, než je minimum. Zvýšený odvod se přímo promítá do výpočtu důchodu. Není to výhodná investice v porovnání s klasickými akciovými fondy, ale pokud chcete garantovaný státní důchod na vyšší úrovni, je to nejjistější cesta.

Legální daňová optimalizace, která současně buduje rezervu

Rozšířenou verzi jsme vydali jako [daňové vzory 2026 s vysvětlivkami](/produkty/danovy-balik-2026). Pro OSVČ existuje kombinace nástrojů, které současně snižují daně a budují budoucí důchod. Nejjednodušší je maximálně využít odpočet na penzijní připojištění a životní pojištění. Do 24 tisíc korun ročně si můžete odečíst od daňového základu příspěvky na penzijní připojištění nebo doplňkové penzijní spoření. Stejnou částku umožňuje životní pojištění, pokud splňuje podmínky pro daňovou odečitatelnost.

Druhá varianta je založení sro. Přechod z OSVČ na sro. má daňové důsledky, které se pro každého vypočítávají individuálně, ale pro živnostníky s ročním obratem nad zhruba tři miliony korun se často stává výhodnějším modelem. Sro. platí korporátní daň z zisku, majitel si vyplácí odměnu i podíl na zisku a rozvahou celkově platí nižší efektivní daňovou sazbu než OSVČ v paušálu.

Třetí varianta je investování přes investiční účet u brokera s dostupem k celoevropským ETF. Zisky z prodeje po třech letech držení jsou v Česku osvobozeny od daně z příjmu. Kombinace daňového odpočtu za penzijní připojištění a tříletého osvobozovacího testu na ETF vytváří nejlepší dostupný daňový režim pro dlouhodobé budování důchodové rezervy.

Co si z toho odnést

Nespoléhat na stát je v Česku správný a jediný rozumný přístup, pokud vás čeká vyšší příjem. Pro OSVČ to platí dvojnásob. Státní důchod je pro vás v podstatě pojistka proti chudobě, ne pojistka proti poklesu životní úrovně. Čím dříve začnete budovat vlastní důchodovou rezervu, tím méně vás bude v důchodu čekat nepříjemných překvapení.

Konkrétní plán by měl obsahovat penzijní připojištění na maximum daňového odpočtu, pravidelnou měsíční investici do širokého indexového portfolia a případně zvážení přechodu z OSVČ na sro. při dostatečně vysokém obratu. Kombinace těchto tří kroků dokáže během aktivních třiceti let vybudovat kapitál, který v důchodu doplní státní důchod na úroveň, se kterou lze slušně žít.