invalidní důchod 1. a 2. stupně co vás čeká v důchodovém věku

Invalidní důchod 1. a 2. stupně: co vás čeká v důchodovém věku

Lidé pobírající invalidní důchod prvního nebo druhého stupně mají zpravidla nižší příjem než jejich vrstevníci v zaměstnání. To samo o sobě není překvapivé. Co překvapí, a pro mnohé nepříjemně, je moment, kdy dosáhnou důchodového věku. Invalidní důchod přestane existovat a nahradí ho starobní důchod, přičemž jeho výše nemusí být vyšší a v řadě případů je dokonce nižší. Tento článek vysvětluje, jak systém funguje, proč k tomu dochází a co se dá dělat.

Jak fungují tři stupně invalidity

Systém invalidních důchodů v České republice rozlišuje tři stupně podle míry poklesu pracovní schopnosti. Informace a podrobná pravidla jsou dostupná na webu České správy sociálního zabezpečení.

Invalidita prvního stupně nastupuje při poklesu pracovní schopnosti o třicet pět až čtyřicet devět procent. Člověk je schopen pracovat, ale jen s výraznými omezeními. Invalidní důchod prvního stupně je nejnižší ze všech tří a počítá s tím, že jeho příjemce může stále vydělávat.

Invalidita druhého stupně odpovídá poklesu pracovní schopnosti o padesát až šedesát devět procent. Práce je možná, ale velmi omezená. Výše důchodu je vyšší než u prvního stupně, ale stále nižší než u třetího.

Invalidita třetího stupně vzniká při poklesu nad sedmdesát procent. Jde o nejtěžší kategorii, která odpovídá tomu, co dříve nazývali plnou invaliditou. Výše důchodu je nejvyšší a zákon na tento stupeň nahlíží jako na situaci, kdy člověk prakticky nemůže pracovat vůbec.

Každý stupeň se vypočítává jinak, protože se liší procentní sazba za každý rok pojištění. U prvního stupně je to jedno a půl procenta výpočtového základu za rok, u druhého dvě procenta, u třetího dvě a půl procenta. Tato čísla jsou klíčová pro pochopení toho, proč přechod na starobní důchod může znamenat pokles příjmu.

Co se stane, když dosáhnete důchodového věku

Přechod z invalidního důchodu na starobní je automatický. ČSSZ ho provede z úřední moci, bez nutnosti podávat žádost. Na papíře to vypadá jednoduše. Ve skutečnosti má tento přechod dopad, který si mnoho lidí neuvědomí, dokud na něj nenarazí.

Starobní důchod se počítá z celé doby pojištění a z výpočtového základu odvozeného z výdělků. Tady nastává problém pro příjemce invalidních důchodů prvního a druhého stupně. Ti pracovat mohou, ale vydělávají méně nebo nepravidelně. Roky strávené na invalidním důchodu se do výpočtu starobního důchodu počítají jako náhradní doba pojištění, ale jejich váha není stejná jako váha skutečně odpracovaných let s reálnou mzdou.

Výsledek je tento: člověk, který v produktivním věku pracoval naplno a vydělával průměrnou nebo nadprůměrnou mzdu, dosáhne při odchodu do starobního důchodu výrazně vyšší částky než ten, kdo strávil velkou část let na invalidním důchodu s omezenou nebo žádnou výdělečnou činností. To není pochybení systému, to je jeho logika. Ale pro příjemce invalidního důchodu prvního nebo druhého stupně, kteří celý život pracují nebo pracovat mohou, to může být nemilé překvapení.

Konkrétní situace záleží na délce doby pojištění před vznikem invalidity a na výši výdělků za dobu, kdy člověk pracoval. Čím kratší byla tato pracovní část a čím nižší mzdy, tím nižší bude starobní důchod v porovnání s tím, co člověk dostával jako invalidní.

Proč je riziko větší u prvního a druhého stupně

Příjemce invalidního důchodu třetího stupně zpravidla nepracuje a nemůže pracovat. Jeho situace v důchodovém věku je předvídatelná a systém s ní počítá.

U prvního a druhého stupně je situace složitější. Tito lidé pracovat mohou, ale často pracují na zkrácený úvazek, ve špatně placeném zaměstnání přizpůsobeném jejich omezením, nebo přecházejí mezi prací a pracovní neschopností. Výdělky jsou nízké a nepravidelné. Souběh práce a invalidního důchodu je možný a zákon ho nezakazuje, ale nevydělávat znamená neshromažďovat výpočtový základ pro budoucí starobní důchod.

Paradox je v tom, že příjemce prvního stupně invalidity, který celý aktivní věk pracuje a odvádí pojistné, je na tom lépe než ten, kdo nepracuje. Ale pracuje ve ztížených podmínkách, s nižší mzdou, a jeho výpočtový základ je proto nižší než u zdravého vrstevníka. Výsledek: starobní důchod bude nižší, přestože celý život platil a snažil se.

Co se dá dělat

Dobrá zpráva je, že situaci lze do jisté míry ovlivnit, ale je nutné jednat s předstihem.

Pracovat, pokud je to možné. Každý rok zaměstnání s reálnou mzdou zvyšuje výpočtový základ a tím i budoucí starobní důchod. Krátkodobý náhled říká, že práce je namáhavá a nevyplatí se. Dlouhodobý pohled ukazuje, že deset let průměrné mzdy navíc může znamenat rozdíl stovek korun měsíčně v důchodu, a to po zbytek života.

Sledovat stav svého důchodového pojištění. ČSSZ umožňuje každému získat výpis z evidence dob pojištění. Tento výpis ukáže, kolik let je evidovaných a jaké výdělky jsou zaznamenány. Chyby v evidenci, například chybějící roky z dřívějšího zaměstnání nebo špatně zaúčtované pojistné, lze opravit, ale jen s doklady a jen pokud je člověk aktivní.

Doplňkové spoření. Dobrovolné důchodové spoření nebo doplňkové penzijní spoření se státním příspěvkem je dostupné i pro příjemce invalidního důchodu. Jde o způsob, jak si vytvořit alespoň část rezervy mimo státní systém. Výše státního příspěvku závisí na výši měsíčního vkladu. I malé pravidelné částky se za dvacet let naspoří na smysluplný obnos.

Kdy konzultovat účetního nebo finančního poradce

Výpočet starobního důchodu z invalidní doby je složitý. Záleží na délce doby pojištění, výši výdělků v jednotlivých letech, věku při vzniku invalidity a řadě dalších proměnných. Sám zákon je srozumitelný jen zhruba a konkrétní výpočet vyžaduje práci s osobními daty z evidence ČSSZ.

Účetní nebo finanční poradce vám v tomto ohledu pomůže z několika stránek. Poradce s přístupem k daňovému přiznání a výplatním páskám dokáže odhadnout, jaký starobní důchod lze při stávajícím způsobu života očekávat. Může navrhnout, jestli má smysl zvyšovat příspěvky do penzijního spoření nebo jestli je výhodné se přihlásit k dobrovolnému pojistnému. Účetní zase může pomoci s optimalizací situace, pokud pracujete jako OSVČ souběžně s invalidním důchodem, protože výše vyměřovacího základu pro pojistné ovlivňuje budoucí výpočet důchodu přímo.

Konzultace má smysl nejpozději deset let před dosažením důchodového věku. V tu dobu je stále dost času na změny, které budou mít dopad. O pět let nebo rok před důchodem je prostor pro manévr výrazně menší.

Jak najít správného poradce

Ne každý účetní se orientuje v důchodovém systému. Jde o průnik dvou oborů: sociálního zabezpečení a osobních financí. Hledejte poradce, který má zkušenosti s podobnými případy, klidně se zeptejte na reference nebo na konkrétní situace, které v praxi řešil.

Vyhněte se poradcům, kteří okamžitě nabízejí konkrétní produkt jako řešení vašeho problému. Správný postup je nejprve zmapovat situaci a teprve pak navrhnout nástroje. Finanční plánování pro příjemce invalidního důchodu je individuální záležitost, kde šablonová řešení nefungují.

Pokud si nejste jisti, kde začít, ověřte si nejprve stav vaší evidence na ČSSZ a poté vyhledejte nezávislého finančního poradce nebo zkušeného účetního ve vašem regionu.

---

Časté otázky

Přejde invalidní důchod na starobní automaticky, nebo musím žádat?

Přechod je automatický. ČSSZ provede změnu z úřední moci ke dni, kdy dosáhnete důchodového věku. Nemusíte podávat žádost ani nikam chodit. Doporučujeme ale ověřit, že evidovaná data jsou správná, ještě před tímto datem.

Může být starobní důchod nižší než invalidní důchod, který jsem pobíral?

Ano, může. Starobní důchod se počítá z celé doby pojištění a z reálných výdělků. Pokud jste velkou část aktivního věku pobírali invalidní důchod s nízkými nebo žádnými výdělky, výpočtový základ bude nižší a starobní důchod může být nižší než váš dosavadní invalidní důchod. Toto riziko je výraznější u prvního a druhého stupně invalidity.

Mohu jako příjemce invalidního důchodu pracovat a zároveň si přispívat do penzijního spoření?

Ano, souběh je možný. Penzijní spoření s státním příspěvkem (doplňkové penzijní spoření) je dostupné pro každého, kdo dosáhne věku osmnácti let a je účastníkem důchodového pojištění nebo pobírá invalidní důchod třetího stupně. Přispívat si může kdokoli, bez ohledu na výši invalidního důchodu nebo příjmu ze zaměstnání.

Kdy je nejlepší čas obrátit se na finančního poradce ohledně situace v důchodovém věku?

Nejpozději deset let před dosažením důchodového věku. Dřívější konzultace je vždy lepší, protože dává více prostoru pro úpravy. Pokud vám zbývá méně než pět let, má konzultace stále smysl, ale možnosti jsou omezenější.