Slováci v Česku berou přes 64 tisíc, více než domácí. Co to znamená pro účetní a mzdové agendy

Průměrná hrubá mzda slovenských zaměstnanců v České republice přesáhla 64 tisíc korun a je vyšší než u českých zaměstnanců. Tato překvapivá data zveřejněná ekonomickým deníkem E15 mění obraz slovenské pracovní síly u nás a zároveň staví účetní kanceláře před praktickou otázku: jak správně vést mzdovou agendu u zaměstnanců, kteří sice pracují v Česku, ale jejich daňové rezidentství nemusí být tak jednoznačné, jak se na první pohled zdá.

Podle serveru E15 jde primárně o pracovníky ve vyšších pozicích, IT sektoru a managementu. Pro účetní znamená rostoucí podíl slovenských zaměstnanců v české mzdovce nutnost přesně rozumět rozdílu mezi daňovým rezidentem a nerezidentem, srážkové dani a smlouvě o zamezení dvojího zdanění mezi ČR a SR.

Kdo je daňový rezident ČR a proč to rozhoduje o všem

Základní pravidlo říká, že daňový rezident České republiky má povinnost přiznat v ČR všechny své celosvětové příjmy. Nerezident daní v ČR pouze příjmy plynoucí ze zdrojů na území Česka. Rozdíl mezi oběma režimy tvoří tisíce korun ročně a chybné zařazení znamená pro zaměstnavatele riziko doměrku i sankcí.

Podle Finanční správy se za rezidenta považuje osoba, která má na území ČR bydliště, nebo se zde obvykle zdržuje alespoň 183 dnů v kalendářním roce. Klíčovým pojmem je zde „bydliště“, které se posuzuje podle záměru trvale se zdržovat, nikoli podle formálního trvalého pobytu. Slovenský občan pracující v Praze čtyři roky, s pronajatým bytem a rodinou v ČR, je typickým rezidentem, i když má trvalé bydliště hlášené na Slovensku.

V praxi to znamená, že mzdová účetní musí od každého nového slovenského zaměstnance získat prohlášení poplatníka a ověřit, zda podepsal růžové prohlášení právě u tohoto zaměstnavatele. Bez podepsaného prohlášení nelze uplatnit slevu na poplatníka ve výši 2 570 Kč měsíčně a nelze uplatnit ani daňová zvýhodnění na děti.

Smlouva o zamezení dvojího zdanění mezi ČR a SR

Vztahy mezi českým a slovenským daňovým systémem upravuje bilaterální smlouva o zamezení dvojího zdanění, kterou najdete v úplném znění na portálu Ministerstva financí. Klíčový je článek 15, který stanoví, že mzda ze závislé činnosti se zdaňuje ve státě, kde je práce fyzicky vykonávána. Pokud tedy slovenský zaměstnanec pracuje z kanceláře v Brně, jeho mzda se zdaňuje v Česku bez ohledu na jeho rezidentství.

Situace se komplikuje u zaměstnanců, kteří část roku pracují z home office na Slovensku a část v české kanceláři. Zde vzniká otázka, zda jde o pravidelnou vzdálenou práci, nebo jen o občasnou výjimku. Slovenská finanční správa se v posledních dvou letech v této otázce zpřísnila a začala aktivně dohledávat případy, kdy zaměstnanec pracuje z domova na Slovensku a přesto celou mzdu daní v ČR. Účetní by proto měla mít písemný záznam o rozvržení pracovní doby a místech výkonu práce.

Přesná dokumentace místa výkonu práce je dnes klíčovým podkladem pro obhajobu mzdové agendy. Bez ní se zaměstnavatel dostává do vysoce rizikové zóny, protože obě daňové správy si informace v rámci automatické výměny stále více vyměňují.

Odvody na sociální a zdravotní pojištění

Zatímco daň z příjmu se řídí smlouvou o zamezení dvojího zdanění, sociální a zdravotní pojištění se řídí evropským nařízením 883/2004. Podle metodických pokynů ČSSZ platí základní pravidlo, že zaměstnanec je pojištěn ve státě, kde skutečně vykonává práci. Slovenský občan pracující výhradně v ČR tedy podléhá českému sociálnímu i zdravotnímu systému, i když má na Slovensku rodinu a část majetku.

Pokud však zaměstnanec pracuje současně v obou zemích, například kombinuje zaměstnání v Bratislavě s pracovní smlouvou v Praze, aplikuje se pravidlo o jedné pojistné legislativě. Rozhoduje stát bydliště, pokud tam odvádí alespoň 25 procent své pracovní aktivity. V opačném případě rozhoduje stát sídla zaměstnavatele. Pro potvrzení příslušnosti se používá formulář A1, který musí zaměstnavatel zajistit před nástupem, jinak riskuje, že bude povinen doplatit pojistné v obou zemích.

Daňové zvýhodnění na děti a slevy pro nerezidenty

Slovenský občan, který je českým daňovým nerezidentem, může uplatnit v ČR pouze základní slevu na poplatníka. Daňová zvýhodnění na děti, slevu na manželku, na invaliditu nebo studenta lze uplatnit pouze pokud alespoň 90 procent jeho celosvětových příjmů plyne ze zdrojů v ČR. Toto pravidlo je klíčové, protože mnoho slovenských zaměstnanců má na Slovensku pronájem bytu nebo příjem z brigády rodinných příslušníků, a hranice 90 procent nemusí být dosažena.

Praktický postup pro účetní vypadá tak, že u nerezidenta v průběhu roku uplatňujeme jen základní slevu, a zaměstnanec si teprve v ročním zúčtování prostřednictvím daňového přiznání dokládá splnění hranice 90 procent. Pokud ji splní, dostává vratku daně za neuplatněná zvýhodnění. Pokud nesplní, musí naopak vyššího uplatnění doplatit.

Praktický závěr pro účetní kanceláře

Rostoucí počet slovenských zaměstnanců s vysokými mzdami znamená, že mzdové oddělení musí důsledně dokumentovat rezidentství, místo výkonu práce a příslušnost k pojistnému systému. Tři kroky by měly být standardem u každého nového slovenského zaměstnance:

1. Získat čestné prohlášení o daňovém rezidentství s doložením adresy skutečného bydliště v ČR, včetně nájemní smlouvy nebo jiného dokladu.
2. Vyžádat formulář A1 pro potvrzení příslušnosti k pojistnému systému, pokud zaměstnanec vykonává práci i mimo ČR.
3. Vést měsíční evidenci dnů výkonu práce v Česku a v zahraničí, ideálně navázanou na systém docházky.

Tyto tři dokumenty tvoří základní obranu proti případnému doměru ze strany finančního úřadu a zároveň chrání zaměstnance před dvojím zdaněním. V době, kdy slovenská pracovní síla v Česku roste rychleji než česká, se přesná mzdová agenda stává klíčovou konkurenční výhodou účetní kanceláře.